Tohle se zase zvrhlo, ale bylo to o filozofické fakultě

Včera jsem byla psát přijímací zkoušky na psychologii na filozofické fakultě v Praze. Momentálně jsem ve druháku na VŠE, takže se jednalo o neurčitý výkřik do tmy, neboť ve druháku zkoušet přijímačky jinam je v mých očích poměrně zoufalý počin ještě zoufalejšího člověka. 

Psychologie mě fascinuje, i když už  se to téměř bojím říkat nahlas, protože koho nezajímá ten nespoutaný systém v našich hlavách, kterému jsme zatím nebyli s to ani z části porozumět? 

Doufám, že jednou budu alespoň o maličký krůček blíž k pochopení procesů, které z nás dělají... nás. 

Nevím přesně, co všechno můžu o průběhu přijímacích zkoušek psát, až si v tom udělám jasno, buď sem napíšu článek, který se na PZ specificky zaměří nebo o tom možná i natočím video, uvidím. Tenhle článek je jen o dojmech. 

Jen návštěva oné filozofické fakulty na náměstí Jana Palacha pro mě byla zážitkem. Mám trochu neobvyklé tendence admirace objektů, lidí a věcí, které ostatní přehlíží, ale takové.. ehhhh, brutální tendence. Obdivuju budovu, lidi, co tam chodí, lidi, co tam učí a vědí víc než já. Nejsem pořád schopná říct, čemu věřím, vychovaná jako křesťan, pokřtěná, ctíc tradice ve smyslu, Vánoce jsou kouzelným svátkem, ale postupem času se moje víra začala rozpadat jako stará neudržovaná věž, od základů. Takže těžce lidově řečeno, jako dříví v lese jsem začala podvědomě hledat v co věřit. 

Ale to jsem se teď sakra vzdálila od tématu. 

Největší smysl mi teď dávat přítomnost, to co je teď a síla toho. Vnímat co na mě působí a přemýšlet nad tím vším, na co nejsem schopná přijít. Baví mě filozofie, a to především protože ji plně nerozumím. Dokážu pochopit hlavní myšlenku, co mi text má dát, ale myšlenkový proud miliónů nevyřčených slov, kterých se možná i sám autor bál, tam nikdo nevidí a kdejaký rozbor se snaží šplhat po žebříku, který nikam nevede. Do naší vlastní hlavy nám možná vede a abychom pochopili, musíme zabloudit do našich vzpomínek a texty aplikovat tam. Ale kam vidíš ty, nevidím já. 

Ještě pořád se nechápeme. 

 Ještě pár fotek z ff. 

noc.

já. 

na chodbě ff byla krabice s CD a na ní napis "free". Vzala jsem první cd, co mi padlo do oka. 

já.