Pro slunce, které nesvítilo

Vděčnost za všechno to, co nám život dává. Život nedává dokonalost, ale příležitosti zažít situace, která z vás málem strhne kůži, abyste byli rádi, že jí máte. 

Kůži, která odolně schytává všechny rány, bolesti. 

Kruhy pod očima, špatná pleť, křivý nos, oči, co by fetovaly, 

K smrti by se radovaly a pak nás všechny pošlou spát, protože o tom život není. Bojovat o pravdu, která nás tíží, vědět, že nikdy vědět nebudeme. 

Za spásu a za jistoty, komu jsme ty léta dali? 

Nebezpečně závislá na okamžicích, které jiní ani nepostřehnou, Můj Bože, ten pohled! 

Aaahhahhh.

Čím jsem starší, tím víc se zamilovávám do života, do jeho ostrých hran a nepřesností, tam, kde se pořežeš, ostatní pochopí, láska nebolí a navždy potopí. 

Nevěčná. 

Pochopit vlastní konečnost a přesto se snažit o věčnost.