Hledám bytí

Nemůžu ani slovy popsat, jak moc mi tohle léto dává. Nedávno jsem napsala na svůj twitter, že je léto přeceňované. Až teď mi ale dochází, že je vlastně úžasné, protože si ho můžeme udělat přesně takové, jaké chceme. Letos jsem se poprvé od doby, co si můžu legálně vydělávat, rozhodla léto nezasvětit práci. Nějaký příjem mám, ale jsou to nárazovky, a tak mi to vyhovuje.
Můžu se teď naplno věnovat aktivitám, které jsem přes rok zanedbávala. Youtube a celkově tvoření, knihy, psychologie.
Hodně čtu.  Jak odbornou literaturu, tak romány. (Téměř bezvýhradně z minulého století)
Nevěřím v bestsellery současné doby. Chci znát pohled na svět, když nás nezahlcovaly nepodstatné informace ze sociálních sítí. Pak přemýšlím, co všechno se změnilo. Přemýšlíme jinak?
To se váže s psychologií, do které jsem se propadla. Momentálně mě nic nezajímá víc než to, co se nám děje v hlavě.
Předevčírem jsem poslouchala jednu řeč, týkající se smrti. Ne smrti jako takové, ale paradoxně ačkoliv tématem byla smrt, tak se to celé týkalo života. "Už nikdy nebude tohle, prožil jsem tohle a tamto. Teď je ale konec. Tak moc konec, že si to neumíme představit. Kdo si reálně umí představit smrt?"
Poslouchala jsem a jedla přitom svůj salát a zase poslouchala. Přemýšlela.